Menší je lepší! aneb 6 největších výhod malotřídní školy

Navzdory mnoho let zakořeněným nepravdám a mýtům o nižší kvalitě vzdělávání v malotřídních potažmo vesnických školách je dnes zcela zřejmé, že tyto menší školy dokážou vychovat malé děti a připravit je na život mnohdy daleko lépe než velké školní ústavy ve městech. A to díky celé řadě výhod, jaké si městské děti při vyučování nikdy neužijí. Které jsou ty nejdůležitější, a jak to máme v naší jestřebské škole?

1. Každý zná každého

Jednou z největších předností malotřídního vyučování je to, že se děti na vesnici navzájem znají od útlého věku. Chodili spolu do školky umístěné většinou ve stejné budově v obci, kamarádí se a nezřídka už mají na prvním stupni i staršího sourozence. Od mala se také potkávají s dospělými pracovníky školy, jsou na ně zvyklí a při přestupu z mateřské školy do základní je tak netrápí stres ze zcela neznámého prostředí a desítek cizích lidí.

Pokud se v malé škole vyskytne nějaký problém, můžeme jej okamžitě řešit, protože zaměstnanci mají často osobní a přátelské vztahy s rodiči i dalšími příbuznými dětí a dokážou si vzájemně vyhovět či jinak pomoci. I díky tomu pak třeba nemusí z nevinné klukoviny vzniknout kolosální problém jen kvůli špatné domluvě mezi dospělými.

2. Nesrovnatelně větší bezpečí

Je jasné, že na malého školáka číhá ve městě mnohem více nástrah než v jeho obci. Ne všichni rodiče mají tu možnost denně několik kilometrů dovážet a vyzvedávat dítě autem a jemu tak nezbývá, než jezdit hromadnou dopravou. Což ovšem obnáší také pěší cestu od autobusové zastávky do školy a zase zpátky přes město plné aut i řady podivně vypadajících individuí. Nemluvě o hrozbě rizika, že se vám při přesunu někam zatoulá.

Zatímco ve vlastní obci dopravíte potomka před školní budovu během několika minut, ušetříte mu nepříjemné chvíle při cestování, a když s ním půjdete ten kousek pěšky, ještě uděláte něco pro své zdraví. A v případě potřeby se snadno domluvíte se sousedy, ať jej vezmou s sebou, nebo půjde se spolužáky.

3. Moderní vybavení pro všechny

Ano, také v malotřídních základních školách máme počítačovou učebnu s výkonnými PC i rychlé připojení k internetu, pracujeme s interaktivními tabulemi a používáme další soudobé pomůcky. Rozdíl oproti velké škole je v tom, že tady si každý žák může jednotlivá zařízení podrobně „osahat“ a objevovat, co dokážou. Při počtu 12 dětí ve třídě na to totiž má dost času. Ve městě by musel čekat, až na něj přijde řada, a pokud je trošku slabší nebo bázlivý, možná se ani nedočká. U nás děti o věci nebojují, neodstrkují se ani nepředbíhají, protože vědí, že na všechny se dostane.

4. Samostatnost i spolupráce

Další plus, které však stále mnozí rodiče ke své škodě vnímají spíše z negativního pohledu, mají malotřídní školy ve spojení více žákovských ročníků do jedné učebny. Děti v takovém případě dostávají díky okamžitému kontaktu s vyučujícím mnohem více prostoru k rozvoji samostatného uvažování a zároveň se učí spolupracovat s ostatními při řešení úkolů.

V menší skupině si také školáci snadno předávají informace „po svém“, to znamená dětskou řečí, které my dospělí nemusíme vždycky úplně rozumět. Ti mladší se něco nového přiučí od starších, a ti si zase přirozeně pořád opakují to, co už znají z dřívějška. Všem se tak daří podstatně lépe zpracovávat vědomosti, které ve velké škole musí vstřebávat většinou jen od pedagoga a za naprostého ticha ve třídě.

My malotřídní vyučující potom přesně víme, jakou má kdo povahu i schopnosti, a jak komu pomoci, aby hodina všechny bavila, nikdo se nenudil a především se všichni něco naučili.

5. Širší rozhled a více znalostí

Že páťáci z vesnice nastupují na druhý stupeň základní školy méně připravení nebo snad „hloupější“ než jejich vrstevníci z města? To může dnes tvrdit už jen zapřísáhlý odpůrce malotřídek. Je to přesně naopak! Jak se už mnohokrát potvrdilo, děti z malotřídních škol mají zcela srovnatelný a z velké části i znatelně širší okruh nejen všeobecných znalostí.

Jednak díky už zmíněnému dostatku času i klidu na jejich ukládání do mozku, individuálnímu přístupu vyučujících a také možnosti učit některé předměty jako třeba prvouku přímo v praxi.

Což vypadá tak, že v lesích a na loukách společně poznáváme rostliny i živočichy, u zdejších farmářů celoročně pozorujeme práce na poli nebo chov hospodářských zvířat a zažíváme spoustu různých situací, o jakých se holkám a klukům ve městské škole ani nesní.

6. Blízký vztah k bydlišti

Odpovězte si na otázku: Jak bude dítě vnímat svou obec, její další obyvatele a nejbližší okolí, když ji bude od šesti let poznávat jen zpoza okna automobilu nebo při cestě na / z autobusové zastávky?

Většina z nás bydlí ve vesnici proto, že je tady klid, příjemné a známé prostředí, případně krásná příroda. Tak proč o tohle připravovat vlastní potomky a posílat je každý den do anonymního města?

Už v základní škole se u dětí utváří vztah k místu, kde vyrůstají, kamarádství mnohdy na celý život i pocit sounáležitosti s děním okolo. Pokud toto mít nebudou, stane se postupně z obce pouhé sídlo k bydlení bez života a veřejného dění.

Jak to chodí u nás v Jestřebí

Naše Základní škola Jestřebí se díky podpoře ze strany obecního úřadu i jiných subjektů může v porovnání s podobnými zařízeními pochlubit nadstandardním vybavením a množstvím nejrůznějších aktivit.

Máme krásnou novou tělocvičnu přístupnou také předškolákům, pěstujeme vlastní zeleninu na zahrádce, denně jsme s ohledem na počasí alespoň hodinu venku případně v tělocvičně a účastníme se mnoha zajímavých akcí.

Každoročně jezdíme na lyžařský a plavecký kurz nebo na dopravní hřiště, připravujeme kulturní vystoupení pro maminky i k jiným příležitostem a ve škole také spíme, když se večer předtím necháme trošku vystrašit při stezce odvahy.

Mateřskou školku a školní družinu otevíráme už v 6 hodin ráno, aby rodiče měli dostatek času dopravit potomka k nám a zároveň bez problémů stihnuli začátek pracovní doby. Odpoledne tady dítě může být až do 16:00, a tak si dospělí po práci ve městě i v klidu nakoupí.

K pohodě nám přispívá také výtečná strava, jakou nám jinde můžou jenom závidět. Nestojíme žádné fronty u okének, polévku s pitím už máme nachystanou na stole a jíme bez zbytečného shonu. Navíc si sami napíšeme, na co máme chuť, a v kuchyni nám naše přání vždycky splní. No řekněte, kdo toto má?

Nic z toho by však nešlo bez poctivého a nadšeného přístupu učitelek, vychovatelek, asistentek i děvčat z kuchyně, které všechny jejich práce opravdu baví. Věříme, že zdejší děti dostávají hodnotný základ pro budoucí vzdělávání i život.

Co říkají bývalí žáci a dnešní rodiče?

Jedná se o autentická vyjádření oslovených osob, uvedená z pohledu pravidel GDPR bez jmen a příjmení.

„Jednoznačně souhlasím s malotřídkami. Čím později jde dítě do toho chaosu velkých škol, tím lépe.“

„Já osobně jsem v obecní škole prožil moc pěkné období. Dá se říct, že jsem své spolužáky i učitele považoval za součást rodiny. Nejraději vzpomínám na naše společné výlety ve formě procházek do přírody v okolí obce...v zimním období jsme například ve sněhu hledali stopy různých zvířat a v létě pozorovali hmyz, trávu nebo stromy a učili se jejich názvy i jakým způsobem jsou pro přírodu přínosem…“

„Měla jsem strach ze spojení ročníků kvůli poruše pozornosti mého dítěte, mé obavy byly zbytečné, všechno fungovalo dobře.“

„Obě mé děti, které chodily do základní školy v Jestřebí, měly i díky dobré spolupráci mezi školou a rodiči kvalitní základ. Jedno je absolventem VŠ a druhé studuje střední policejní školu.“

Podívejte se na kanálu YouTube také na nedlouhé video s uznávaným psychologem Milanem Studničkou, který se věnuje problematice rodin a výchovy dětí. V příspěvku vysvětluje rodičům přednosti malotřídní školy.